Rýma většinou za pár dní odezní. Pro pacienta Michala se ale dlouhodobě ucpaný nos, únava a opakované potíže staly součástí každodenního života. Chronická rinosinusitida s nosními polypy ho provázela roky a cesta k účinné léčbě vedla přes operaci, recidivu i hledání dalších možností. Zásadní změnu přinesla až biologická léčba, která mu podle jeho slov „vrátila život“. O své zkušenosti mluví společně s prof. Janem Plzákem z Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole.

Pane profesore, jak zní přesná diagnóza Michala, s čím za vámi přišel?

Prof. Jan Plzák: Michal má více diagnóz, ale pokud se zaměříme na tu otorinolaryngologickou, které se věnuji, jedná se o chronickou rinosinusitidu s nosními polypy

Michale, jak dlouhá byla cesta k panu profesoru Plzákovi?

Pacient Michal: Záleží, jak se na to budeme dívat. Pokud se zaměříme jen na samotné polypy, první výraznější potíže jsem měl zhruba v roce 2014. Tehdy už to začalo být neúnosné. Rýmy trvaly i dva měsíce, nos jsem měl pořád ucpaný a musel jsem si hlídat i to, jak spím, abych mohl vůbec dýchat — na jedné straně to šlo, na druhé ne. Když už to bylo za hranou a neměl jsem energii normálně fungovat, protože jsem byl neustále unavený, začal jsem hledat řešení. V té době to znamenalo v podstatě jen operaci.

Klasická operace shaverem mě ale odrazovala. Říkal jsem si, jestli chci takový zákrok opravdu podstoupit. Začal jsem proto zjišťovat, jestli existuje i jiná možnost, a zaujal mě postup pomocí plazmové koagulace, který v té době nějakým způsobem fungoval. V roce 2014 jsem operaci podstoupil v Plzni. V roce 2021 se ale potíže vrátily a znovu jsem se dostával do stejné situace jako tehdy. V tu chvíli mi už ale bylo řečeno, že operace koagulací je neefektivní.

Skončil jsem v nemocnici na Karlově náměstí, kam jsem byl objednaný a měl jsem už stanovený termín operace. Znovu jsem začal řešit, jaké mám možnosti a jestli se medicína mezitím neposunula dál. Shodou okolností jsem se potkal s lékařkou, která sice nepraktikovala, ale zabývala se uváděním léků na trh v České republice a jejich studiemi. Ta mi vysvětlila, že existuje i jiná možnost, která by mohla být vhodná právě pro mě, protože jsem byl poměrně typický případ.

Už z těch důvodů, že jsem byl jednou operovaný, že moje příznaky byly multidisciplinární a že mám od malička atopický ekzém. Jediné, čeho jsem byl v té době ušetřen, bylo astma, které bývá dalším příznakem. Paní doktorka mě pak víceméně nasměrovala přímo k panu profesoru Plzákovi.

Pane profesore, pojďme se možná konkrétněji pobavit o léčbě nosní polypózy, o postupu, který předchází biologické léčbě.

Prof. Jan Plzák: Biologická léčba není první volbou. Je důležité zdůraznit, že základem léčby jsou kortikoidní spreje aplikované na nosní sliznici. Ty působí proti otoku a zánětu. U určité části pacientů je tato léčba dlouhodobě dostačující.

Pokud však nefunguje dostatečně, je ještě před operací možné zkusit takzvaný pulz, tedy krátkodobé podání celkových kortikoidů, obvykle na týden až deset dní. Jedná se o silnější medikamentózní léčbu, která může mít více nežádoucích účinků, a proto se nepoužívá trvale.

Říká se jí nekrvavá polypektomie, protože celkové kortikoidy jsou často schopné polypy odstranit nebo alespoň zmenšit. I poté ale musí pokračovat udržovací léčba lokálními kortikoidy. Pokud ani ta není dostatečně efektivní, přichází na řadu chirurgická léčba.

Chirurgická léčba primárně uvolní nos, tedy odstraní potíže spojené s jeho neprůchodností. Zároveň ale umožní, aby se lokální kortikoidy dostaly až do oblasti čichových sklípků, kde polypy vyrůstají a kde celý problém začíná.

Michale, vy už jste měl v ohrožení čich?

Pacient Michal: V tomhle jsem asi trochu výjimka, protože i když jsem měl nejtěžší formu nosních polypů, čich jsem neztratil. Neměl jsem s ním problém ani po operaci, a dokonce ani později, kdy jsem byl, řekněme, znovu plný polypů. Kupodivu mi čich zůstal zachovaný.

Vám byla nasazena biologická léčba, užíváte ji už poměrně dlouho. Jak vám změnila život?

Pacient Michal: Člověk si asi nedokáže představit, jak moc mu léčba změní život, dokud nezažije stav před ní. Mně biologická léčba v podstatě vrátila život. Když to řeknu úplně pragmaticky, během dvou měsíců jsem měl pocit, jako bych omládl o deset let. Najednou jsem se cítil mnohem silnější a měl jsem chuť zase něco táhnout dál. Zpětně si uvědomuji, jak moc jsem se v době, kdy to nešlo, přemáhal. Mám rodinu, práci, která mě baví, všechno vlastně fungovalo dobře, ale já jsem byl strašně vyčerpaný. S častou rýmou se to prostě nedalo utáhnout.

Pane profesore, jak se hodnotí efekt léčby?

Prof. Jan Plzák: Pro biologickou léčbu máme jasně daná indikační kritéria a podobně přesně se pak hodnotí i její efekt. Vhodným pacientem je ten, který má chronickou rinosinusitidu s nosními polypy, je léčen lokálními kortikoidy, k nimž se biologická léčba přidává, a zároveň je po operaci. Kromě toho musí splnit alespoň tři z pěti dalších kritérií.

Patří mezi ně laboratorně prokázaný zánět druhého typu, absolvování kúry celkových kortikoidů, porucha čichu, kterou lze měřit, zhoršená kvalita života hodnocená pomocí dotazníků a také přítomnost astmatu. Pokud pacient splňuje tři z těchto pěti kritérií, splňuje indikaci pro nasazení biologické léčby.

Efekt léčby se kontroluje každého půl roku. Znovu se hodnotí kvalita života, čich, dýchání nosem i jeho průchodnost a nos se kontroluje endoskopicky. Pacient musí splňovat podmínku, že léčba je stále efektivní. Pokud je vše v pořádku, léčba se vždy předepíše na další půlrok.

Jak se vám dýchá, Michale?

Pacient Michal: Momentálně mám trošku rýmu, ale jinak se mi dýchá báječně.

Komu a v jakém případě může být biologická léčba chronické rinosinusitidy nasazena? Proč není určena pro každého? Nejen to si můžete poslechnout v dalším skutečném příběhu moderní medicíny:

https://www.mujrozhlas.cz/cesta-k-uzdraveni/kdyz-ryma-nikdy-nekonci-panu-michalovi-vratila-radost-ze-zivota-biologicka-lecba