Onemocnění kůže jako je atopická dermatitida limitují pacienty v mnoha ohledech, ať už se jedná o výběr práce, volnočasové aktivity či o psychickou pohodu. Jak ji můžeme léčit a naučit se s ní žít? Odpovídá MUDr. Bohdana Lacmanová z Dermatovenerologického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Mnoho lidí má pro atopický ekzém genetickou predispozici, což znamená, že se atopická dermatitida neboli atopický ekzém může dědit v rodině.

Kdo jsou typičtí pacienti, kteří jí trpí, a co je příčinou jejího vzniku?

Atopická dermatitida postihuje primárně nejsvrchnější vrstvy kůže. Atopický ekzém se spolu s alergickou konjunktivitidou, alergickou rýmou a bronchiálním astmatem řadí mezi tzv. atopická onemocnění, jejichž základním rysem je strukturální a funkční odlišnost bariér organismu – kůže a sliznic, vedoucí k abnormálním reakcím na pestrou škálu zevních vlivů, což se projevuje zvýšenou pohotovostí k rozvoji zánětu. Uvedená onemocnění se u pacientů často kombinují. Atopická dermatitida začíná nejčastěji v kojeneckém období, ale může se projevit v kterémkoli věku.

Jaké jsou první příznaky onemocnění, které by se neměly podceňovat, a jaké jsou rozdíly v průběhu onemocnění u dětí a u dospělých pacientů?

Atopická dermatitida je ve všech svých stadiích onemocnění silně svědivé. U malých dětí vede k neklidu a poruchám spánku, u starších dětí k poruchám pozornosti. Nejčastěji začíná u malých dětí, typicky mezi 2.–6. měsícem věku. Častými vyvolávajícími faktory jsou v tomto období potravinové alergeny. S přibývajícím věkem se závažnost kožního postižení snižuje a ve většině případů ekzém vymizí, jen vzácně přetrvává i v dospělosti. Kromě typického postižení v záhybech kůže se u dospělých pacientů častěji setkáváme s tzv. numulárním ekzémem – okrouhlými svědivými červenými olupujícími se ložisky velikosti mince s tendencí k šíření, dále u dospělých s atopickou dispozicí vídáme více tzv. mikrobiální ekzém, který je vyvolaný bakteriální infekcí, kůže reaguje hypersenzitivní reakcí na přítomnost bakterií a produktů jejich metabolismu.

Jaké jsou možnosti léčby a jak ovlivňuje její dodržování kvalitu pacientova života?

Terapie ekzému by měla být komplexní a individuální, přizpůsobená jednotlivým pacientům. Léčba lehčí formy by měla spočívat v každodenní péči o kůži, šetrné hygieně s používáním mycích olejů a syndetů a pravidelném promazávání. Pokud je postižení závažnější, je nutno přistoupit k lokální, případně systémové imunosupresivní terapii (zejména k léčbě kortikosteroidy). Nejmodernější a dle dosavadních zkušeností velice slibnou a bezpečnou metodou je biologická léčba. Jedná se o cílenou léčbu, a přitom u ní nedochází k zásadnímu ovlivnění imunity proti infekčním onemocněním. Léky se aplikují buď v ambulanci nebo v pohodlí domova podkožní injekcí.

Jakým způsobem ovlivňuje atopická dermatitida každodenní život pacienta a jeho rodinných příslušníku?

Všechna kožní onemocnění vzhledem ke své zjevnosti negativně ovlivňují každodenní život pacienta, stigmatizují ho a působí mu psychosociální obtíže. Vzhledem k často velmi intenzivnímu svědění dochází k poruchám spánku a negativnímu ovlivnění běžných životních aktivit a k prohlubování stresové zátěže, což opět zhoršuje stav ekzému. V mnoha případech limituje atopická dermatitida dětské i dospělé pacienty při výběru povolání i volnočasových aktivit. I v případě mírného průběhu je běžná péče o atopickou pokožku časově i finančně náročná.

Setkáváte se v praxi s tím, že se pacienti někdy stydí o onemocnění mluvit?

Někdy, zejména pokud jde o ženy, se pacienti stydí za vzhled své kůže. O svém onemocnění ale většinou mluví bez problémů. Snaží se mít nad chorobou kontrolu, někdy úspěšně, někdy tato snaha vede k odmítání standardní léčby a preferování „přírodních“ a „minimálně invazivních“ postupů, což není vždy žádoucí. Atopická dermatitida více nebo méně ovládá život pacientů a jejich blízkých, bere jim čas a energii, které by mohli věnovat jiným činnostem a mnohdy jim brání žít podle vlastních představ.